.. Sometimes you gotta fall before you fly ..

I don't believe in luck, i believe in grace.

Prosinec 2012

Na cestě.

24. prosince 2012 v 16:09 | Žába.
Psáno 15.12.2012

Tak zlískaná jsem dlouho nebyla. Včera - spíš dnes jsem přišla nějak trochu v nesouměrný čas. Sledovala jsem hodiny, bylo 03.22 a v půl měl otec jít do práce. Přišla jsem domů, zdálo se, že všichni spí, přijdu do pokoje, bratr vzhůru, ptám se "All is ok? " on se tak koukl a řekl "Ty krávo, víš o tom, že Ti otec za chvilku vstává do práce, a matka Tě tu hledala?" Odpovím "Milý bratře, vím to .. " v tu ránu se rozlítly dveře a v nich macecha. "To je jedenáct? Děláš si srandu? Celou noc jsem nespala, díky! Řekla jsi že přijdeš brzo, když Ti bylo ráno blbě, a ty si přijdeš v půl čtvrtý ráno?" Koukala jsem na ní jak sůva, a nakonec zabouchla dveře, já mávla rukou, lehla jsem, a v okamžiku usla. Konec konců, otec se mi vytlemil, a macecha akorát vřískala ještě víc.
Otočme list. Dnes večer jsme byli s mou Langensteinskou partičkou Krampusáků na průvodu. Splnil se mi sen, mít na sobě parťáckou bundu Laungastoana Schiachperchten a jít s nimi v průvodu. Sledovat, jak se převlíkají, jak se připravují, jak jsou hodní a jak dokážou být i pěkně zlí. Zde máte fotku.
(zl. Bratr, Markus a Katzi)

Byl to perfektní zážitek, jsem ráda, že jsem tam mohla být. Je možné, že 5.1.2013 půjdu za masku čarodějnice já, pokud si Alice konečně uvědomí, že je na to vážně stará. ^.^

Mé krásné pomyšlení na odcestování ?! ..

13. prosince 2012 v 0:44 | Žába.
(Zl. - Bratr Lucas, Já, - rakouští nejlepší kamarádi pod sluncem Patrick & Julia)

- Pokračuj na .. - celý článek -

V lese, v barech i v noci u postele.

12. prosince 2012 v 11:54 | Žába.
Toto téma se mi perfektně hodí. Po mé diskuzi s babičkou jsme přišly na to, že obě víme, že na tohle téma bych mohla napsat článek. Tak se do něj pouštím. Po mém těžkém přemlouvání se, necelé 3 hodiny mám v klíně notebook, a pořád přemýšlím. Neustále mě vyrušovala televize. Znáte to, Dr. House, Partička, a musela jsem se zasmát, jelikož vím, že tento článek mi zničí mou perfektní náladu. Tak abych začala. Sice, nerada o tom píšu, protože ..
Zkrátka si o sobě akorát myslím, že jsem psychopat, je složté o tom mluvit, když na světě jsou lidé, kteří si z vás udělají absolutní idioty.
Noční tvory můžeme rozdělovat na různé skupiny. Je jich celkem dost, ale zmíním se alespoň o některých, se kterými mám největší zkušenosti.
Již 3,5 roku bydlím u prarodičů. Bydlíme na samotě u lesa. Jsme zezadu obklopení lesem. Od malička jsem měla takový divný pocit, že ze strže vyskočí srna, a proskočí nám oknem. Denně tím lesem chodím kilometr na autobus, když jezdím do školy. Jelikož je zima, změněný čas, tak je v 6 hodin ráno tma že? Představte si jít tím lesem. Není vám už jen z té představy divně? Ještě že mám maličkou baterku - svítilničku tak si mám jak svítit, ale ten pocit, že je někdo schovaný za stromem, a "vybafne" na vás je příšerný, ten pocit, že vás celou cestu někdo sleduje, že může odkudkoliv něco vyskočit, a přemýšlet nad tím, že doopravdy něco takového v lese může být .. ale stejně na ten autobus chodím.
Další noční tvorové? Vymetači barů, já, srnky které rády běhají přes silnici a podobně, ale především (v mém psychickém životě existují), Ti, co mě mají velmi rádi, co mě třeba i rádi doprovází, pronásledují. Nemůžu jistě určit, co to je, je to jen má hloupá myšlenka? Nebo holý fakt? Netuším, usínám s pocitem, že stejně v noci bude stát naproti posteli, a bude se dívat jak spím. Zkrátka a dobře, něco mě pronásleduje, a věřím v duchy. Pomáhá mi hlavně to, na to nemyslet, nemluvit moc o tom, protože pak je klid. I tak mám pocit, že to tam je, ale já se v hlavě přemlouvám, a nikde nic není. Jen nerada zůstávám v noci někde sama.
Myslete si co chcete, je to vaše věc, ale můj život ..

Zimní hrátky

8. prosince 2012 v 0:53 | Žába. |  Žá Ba - Píše, čte a vidí*


Už přišla, ta krásná, štiplavá, někdy i pořádně zákeřná zima. Dnes ráno bylo krásně, svítilo sluníčko, a já se probudila plná energie. Pořád jsem zasnělá do "pohádky". Procházet se s někým v parku, kde bych chytala do rukavic ty krásné, ledové vločky, smála se naplno a povídala si s ní/m o životě.

Fascinuje mě mentalita českého národa.

4. prosince 2012 v 13:42 | Žába. |  Žá Ba - Píše, čte a vidí*
" Uvědomuješ si, co děláš? " Odpověď zní .. " To, co děláte vy mě .. "

Jsem nejspíš úplně jiná než všechny ostatní holky. Možná trochu šikanovaná a padlá na hlavu. Ale jsem mírumilovná a pozorná. Nemám ráda svou třídu, rozsypat a rozházet věci po místnosti, jako vysypat popel kolem popelnice. Proboha, to dělají děti ve 2 třídě. Smát se a deprimovat člověka? To umí, a jak krásně. Má třída by se měla nechat vyšetřit profesionálním psychiatrem. Neřešme to.

" Viděl jsi tu dívku, jen se podívej, vždyť je tak krásně hubená .. "

Proto sem přispívám tento článek. Vždy jsem obdivovala dívky, které vážily 40-50 kilogramů. Hubené až na kost. Ne, že by se mi líbily, to nechci říct, ale fascinovalo mě jejich tělo. Poslední dobou čtu, jak si dívky procházejí nemocemi jako je anorexie a bulímie. Není to krásná nemoc, tomu věřím, ale je pro mě zajímavá.

"K sakru, já nevím, jak dál psát články, vždyť už to není jako dřív. - Tak začni číst! "

Chtěla bych si koupit knihu od Isabelle Caro - Holčička, která nechtěla vyrůst. Je to o modelce, která zemřela ve 28. letech, s pouhopouhými 31 kg. - Zase mě někdo přerušil a nemůžu psát.

Mám tenkou nit, která se mi lehce přetrhá, někdo na mě promluví a já nemůžu dál psát. Musím začít cvičit. Pomoc ..